Překlady černohorštiny

Černohorština se řadí k jihoslovanským jazykům, který uznává jako mateřský přibližně 150 000 obyvatel Černé Hory, což je přes 22 %. Jako samostatný jazyk byla uznána až po osamostatnění Černé hory v říjnu 2007. V roce 2009 byl navíc uznán nový, standardizovaný pravopis černohorštiny, doplněný o dva nové hlasy a dvě nová písmena.

Černohorský jazyk byl původně použit v cestopisu plukovníka Vialla de Sommierese v roce 1813. Poté prošel nesnadným vývojem, kdy nebyl uznáván jako samostatný jazyk. I z důvodu válek byl desítky let izolován a rozvíjel se nezávisle (získal vlastní originální znaky). Černohorský jazyk byl dlouho ignorován a utlačován, jednu dobu dokonce prohlášen za mrtvý, nakonec se ale podařilo obhájit jeho pozici a stal se úředním jazykem Černé hory.

Černohorština má nejvíce tzv. grafénů a fonémů ze všech jihoslovanských jazyků. Ke standardním 30 má navíc ještě měkké Š (spojené S a J) a měkké Ž (spojení Z a J).

Víte, že?

Měkké I se v černohorštině ve srovnání s češtinou nezměkčuje – např. dijete čteme jako dyje:te (česky dítě). Dalším rozdílem je, že v černohorském jazyce neexistují čárky nad samohláskami, délka výslovnosti se dá naučit pouze letitou praxí.

Do černohorštiny pronikly z nadvlády Osmanské říše tzv. Turcismy, které byly posléze odstraněny a nahrazeny prvky německými nebo ruskými. Např. Fruštuk (snídaně) z německého Frühstuck nebo cimer (spolubydlící) ze slova Zimmer nebo vic (vtip) z německého Witze.